Tradiční čínská medicína

Tradiční čínská medicína vychází ze zcela jiných principů, něž medicína západní. Je to medicína celostní, beroucí na zřetel nejen fyzickou potíž, ale hlavně také pacientovu duši a jeho propojení s přírodou a celým vesmírem.

Základními léčebnými postupy Tradiční čínské medicíny jsou akupunktura (akupresura) a užívání bylin, podpůrnými metodami pak masáže a tělocvik.

Východní medicína je založena na existenci vitální energie (čínský termín čchi a japonský ki), která tvoří hmotu i ducha, věci i přírodu. Proudí tělem vnitřními a vnějšími drahami – meridiány.
Masáže využívají 12 hlavních povrchových meridiánů, každý pro jeden tělní orgán.

Čínská filosofie a také medicína vycházejí z principu jin – jang, tj. z principu protikladů, které musí být v rovnováze, aby vládla harmonie. Harmonie těla, ducha, světa….
Pokud jeden z principů převáží, vzniká problém.

Dalším základním prvkem Tradiční čínské medicíny je teorie pěti elementů: dřeva, ohně, země, kovu a vody.
Každému elementu (prvku) je přiřazeno roční období, tělní orgán, smysl, chuť, emoce apod.
Posouzení vzájemných vztahů jednotlivých prvků (a tedy orgánů) spolu s vnějšími vlivy (počasí, strava apod.) tvoří základ diagnózy a následné léčby.

Za základní (nejznámnější) díla tradiční čínské medicíny a filosofie lze považovat tato díla:
„Chuang-ti nej-ťing“ (Vnitřní kniha Žlutého císaře - 3. tisíciletí př.n.l.), ve které císař klade otázky svému lékaři a nechává si od něj vysvětlit pojmy filozofické, medicínské, astrologické i dalších oborů, dále pak se zabývá popisem tělních drah a bodů na nich ležících, projevy nemocí a jejich léčbou.
"I-ťing" (Kniha proměn - první podoba vznikla asi ve 3. tisíciletí př.n.l., dnešní asi koncem 2. tisíciletí př.n.l.), která je zřejmě nejstarší knihou věštění na světě, ovšem je chápána hlavně také jako zdroj moudrosti. Podrobně ji studoval např. C.G.Jung.
"Tao-te-ťing" (Kniha o Tau a síle), jejíž autorství je připisováno legendárnímu Mistrovi Lao-ć (asi 6. století př.n.l.). Je základním dílem taoismu.